LVK č.:2, 2022

V neděli 13. 3. 2022 se u školy v půl páté odpoledne sešla spousta lidí včetně mě. Všichni žáci 7. A, 7. B a tři deváťáci, kteří jeli s námi, se na tento den těšili už půl roku. Cesta autobusem rychle utekla. Když jsme dorazili do penzionu Kobylnice, učitelé nám vysvětlili, jak se chovat na sjezdovce, co se budeme učit a základní pravidla chování. Večerku jsme měli v 10 hodin, ale usnuli jsme tak v 11. (fotografie)

Ráno v 7:30 jsme šli na snídani a v 8:15 už jsme seděli v autobuse, který nás dovezl ke sjezdovce. Většina z nás, kteří na lyžích ještě nestáli, se při pohledu na ni vyděsila, ale ti, kteří lyžovat umí, nás uklidňovali, že tohle je jen „rovinka“. Rozřadili jsme se do skupin podle toho, kdo umí jak dobře lyžovat. My, „jedničky“, jsme během dopoledne sjeli onu „rovinku“ jen jednou, ale i tak jsme se naučili brzdit, jezdit pluhem a obloučky. Na oběd jsme se vrátili do penzionu a při odpoledním lyžování jsme zvládli onu „rovinku“ dokonce pětkrát, což nám udělalo obrovskou radost. To jsme ještě netušili, co přinesou další dny.

V úterý nás pan učitel Duspiva vzal i na další sjezdovky, vlastně všechny kromě černé a slalomu. Docela nám to šlo a podle slov pana učitele jsme padali o dost méně, než čekal. Odpoledne jsme lyžování na prudších sjezdovkách pilovali s paní učitelkou Hašovou, a to už jsme padali jen výjimečně. Večer si pro nás učitelé připravili chytrý kvíz, který jsme si užili. Ve středu dopoledne jsme šli zase lyžovat, ale odpoledne byla naším cílem bobová dráha. Každý jsme měli zaplaceny dvě jízdy a hodně jsme se při nich zasmáli. Jako večerní zábavu nám 7. B vymyslela Čelovku, u které jsme se také dost bavili.

Čtvrtek jsme si všichni užili, protože dopoledne jsme jezdili slalom a poté jsme mohli jezdit i s kamarády z jiných týmů. Odpoledne jsme i my, kteří jsme lyžovali čtvrtý den v životě, mohli zkusit sjet černou sjezdovku. Podařilo se nám to dokonce bez pádu. Večer se konalo vyhlašování výsledků slalomu, při kterém se rozdávaly originální tituly typu „gentleman kurzu“ nebo „skokan kurzu“. Pak následovala diskotéka, kdy restauraci osvětlovala jen bílá světla v úrovni našich kotníků a reprák pana učitele Duspivy, měnící barvy. Večerku jsme měli posunutou na 23:00, a když jsme naposledy uléhali do svých postelí, hned jsme usnuli.

Ráno jsme se sbalili a odnesli zavazadla do autobusu. Lyžovali jsme do 14:30 s přestávkou na oběd v restauraci na sjezdovce. Během zpáteční cesty jsme se kochali výhledem na kopce a těšili jsme se, až uvidíme své blízké a pochlubíme se zážitky a diplomy.

Dnes už chápu, proč všichni říkali, že lyžák je zážitek na celý život. Vyzkoušeli jsme si bydlet se svými přáteli, celý den být na čerstvém vzduchu, a ano, lyžování mě taky bavilo. Navíc bych chtěla vyzdvihnout, že lyžařský kurz prospěl našim vztahům nejen ve třídě, ale i s béčkem. Ať už je to díky „mejdanům“ na pokojích, nebo proto, že na lanovce se povídá nejlépe.

Veronika Paurová, 7. A