Drobečková navigace

Úvod > Základní škola > Aktuality > Adaptační kurz 7. ročníku

Adaptační kurz 7. ročníku



Adaptační kurz 7. ročníku

Je 14. září, téměř všichni žáci sedmého ročníku (pár jedinců se z důvodu nemoci nemohlo akce zúčastnit) sedí v učebně fyziky a napjatě čekají, co se bude dít. Vedle sebe mají tašky či batohy, spací pytle a v neposlední řadě také plechy s buchtami a jinými dobrotami. Začíná totiž dvoudenní adaptační kurz s přespáním ve škole, který by nám měl alespoň částečně vynahradit loňský adaptační kurz v Dobronicích u Bechyně, který se ze zřejmých důvodů nemohl uskutečnit. 

V učebně fyziky dostávají žáci potřebné instrukce a dozvídají se organizační strukturu kurzu, společně dávají dohromady pravidla, kterými se po čas těchto dvou dní budou řídit. Teď už nám nic nebrání naplno se pustit do utužování kolektivu. Tak pojďme na to!

Jako první přicházejí na řadu takzvaně rozehřívací aktivity, sem patří například Gordický uzel, kdy se žáci se zavřenýma očima chytí za ruce, tím ze sebe vytvoří obří uzel a ten pak musí společnými silami rozmotat bez toho, aby se rozpojili. Další rozehřívací aktivitou je zábavná honička zvaná Améba, která se celá odehrává ve velmi pomalé rychlosti, připadáme si jako ve zpomaleném filmu. ???? Následuje ještě pár dalších aktivit, pak se jdeme společně nasvačit a načerpat síly na další blok.

Po svačině se zaměřujeme na prohloubení vzájemného poznání a to včetně třídních učitelek Burešové a Hašové a také pana učitele Duspivy. Napřed se děti rozehřejí aktivitou Místo po mé levici je volné, při které vyzdvihují kladné vlastnosti svých spolužáků. Pak se zkouší vžít do role reportérů a navzájem si pokládají různé otázky, pomocí nichž poté všichni zjišťujeme o ostatních nové a zajímavé informace. Jako poslední přichází na řadu otázky pro učitele, kdy mají děti možnost zeptat se téměř na vše, co je zajímá. To už ale nastává čas oběda a tak se přesouváme do školní jídelny a poté si dáváme chvíli času na odpočinek na školní zahradě.

Odpoledne se učíme jak spolupracovat a řešit náročné situace v kolektivu. Jak už název bloku napovídá, přicházejí na řadu aktivity, kdy je nejvíce ze všeho potřeba spojit síly a dát hlavy dohromady. Děti skvěle zvládají spolupráci dokonce i se zavázanýma očima, aktivita Monstrum je pro ně procházka růžovou zahradou, stavba špagetové věže už jim dává trochu zabrat, stavebního materiálu je omezené množství a pojivo z marshmallow v teplém počasí rychle taje. Uvázání uzle, kdy všichni žáci společně ovládají dlouhé lano, už je ale zase brnkačka. Pak už pomalu přichází čas večeře. Objednáváme společně pizzu a čekání si krátíme sportovními hrami na školní zahradě. Ani jsme se nenadáli a pizza už je tu! Jdeme si ji sníst do učebny zeměpisu a zhlédneme přitom společně film. Pak už zbývá jen připravit v tělocvičně spaní z žíněnek, provést nezbytnou hygienu a zavrtat se do spacáků. Dobrou noc.

Další den ráno vstáváme poměrně brzy, většina dětí je v půl sedmé už čilá a tak uklízíme spaní a jdeme se společně nasnídat do školní cvičné kuchyňky. Žáci přinesli od maminek napečené neskutečné dobroty, díky tomu máme snídani snad lepší než v hotelu, skutečné švédské stoly. Tímto všem maminkám, které nám něco přichystaly, moc děkujeme! Po snídani se přesouváme zpět do tělocvičny, venku je ještě rosa, proto využíváme toho, že výuka tělesné výchovy začíná až v pozdějších hodinách. Navazujeme na včerejší odpolední program a pouštíme se do dalších aktivit zaměřených na spolupráci a zvládání náročných situací. Aktivita Brod, kde se děti pomocí bažinovzdorných dlaždic, společně dostávají na druhý břeh, všechny skutečně nadchla. Také druhou hru nazvanou Elektrický plot si všichni náležitě užili. Přenesli jsme se totiž do Jurského parku, odkud bylo potřeba celou výpravu dostat do bezpečí přes elektrický plot. Všichni se v pořádku dostali na druhou stranu v časovém limitu, takže můžeme pokračovat k dalším aktivitám.

Rosa už pomalu usychá a tak se přesouváme opět ven, kde nás čekají aktivity zaměřené na rozvoj důvěry. Tento blok otevíráme činností zvanou Myslím si, že ano, myslím si, že ne, kde děti vyjadřují svůj postoj k různým otázkám a pokud chtějí, mohou také zdůvodnit, proč takový postoj zaujímají. Debata krásně plyne a my se mimo jiné učíme, jak společně komunikovat, i když máme každý trochu jiný pohled na věc. Na rozhýbání následuje Ulička důvěry, kde každý proběhne uličkou mezi spolužáky, kteří těsně před námi zvedají ruce. To chce skutečnou dávku odvahy a hlavně důvěry v kamarády. Jako poslední nás čeká Pád důvěry, kde se žáci nechávají ve volném pádu chytit spolužáky. A povedlo se! Nikdo nikoho neupustil, všichni ve zdraví přežili, důvěřujeme si zase o trošku víc.

Tímto se čas našeho adaptačního kurzu nachýlil ke konci, řekneme si ještě naše největší zážitky, které si ze společně strávených chvil odnášíme a už se pomalu balíme, loučíme a odcházíme k domovům. Tak zase někdy při nějakém společném dobrodružství! ????

Mgr. Michaela Hašová

adapt.jpeg